Z historie obce

Dostatek úrodné a neobdělané zemědělské pudy byl příčinou velke kolonizace podkrušnohorského území království českého. Natrvalo se v teto oblasti usídlilo německé obyvatelstvo ve 13.-14. století. Vznikly další osady. Za vlady krale Jana Lucemburského (1310-1346) byly založeny i vesnice Unčín a Maršov v roce 1335. Krajině vévodil arcibiskupský hrad Kyšperk (Geyersburg). O něm je známo, ze se zde v roce 1393 uchýlil před hněvem krale Václava IV. pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Požár v roce 1526 zcela zničil opevnění. Pod hradem vedla stará poštovní cesta do Saska. Po ní též směroval hlavni proud hostů do teplických lázní. Cestu od roku 1803 nahradila nová nakléřovská silnice.

Přelom ve vývoji Unčína (Hohenstein) nastal v roce 1799. Natrvalo se ze Saska (Pirny) přistěhovala Friederika Huffzka. Její zkušenosti z výroby keramiky vyvolaly zvědavost. Zjistila, že v okolí se nacházela dobrá hlína ke zpracování. Pozvala do Unčína bratra Karla a nakonec i bratrance Vincenze Huffzkeho. Spojenými silami založili v roce 1822 továrničku na výrobu keramického nádobí.

Ve stejněm obdobi pri severní části obce Maršov (Marschen) vznikla osada a později (1833) obec Teresin (Terezienfeld). Statistika z roku 1900 uvedla, ze obě obce mely 1139 obyvatel, z toho jen osm Čechů. O třiadvacet let později se obce definitivně sloučily pod názvem Maršov.

Dostavbou Duchcovsko-podmokelske železniční dráhy (1869-1871) se znásobil cestovní a obchodní ruch Unčínska. Stanice Unčín vlídně přijímala návštěvníky úpatí Krušných hor (Erzgebirge) a samotne obce s 80 domy a 800 obyvateli, ktera poštou a farností patřila k Chabařovicím. Poštovní urad vznikl v obci az v roce 1893. Původní objekty keramicke malovýroby Karla Huffzkeho vyhořely v roce 1847. Az novy majitel Bernard Bloch obnovil v roce 1873 výrobu siderolitového zboží z glazované keramiky. Tovarna Terrakotta zaměstnávala v letech 1932 vice jak 200 dělníků. Industrializaci původní zemědělské oblasti dovršila tovarna na hliníkové zboží Merewitz a spol.

České obyvatelstvo nemělo jednoduchou existenci. Např., když opětovně žádalo o zřízení české školy v březnu 1922, silně protestovali němečtí usedlíci. Vyučování se oddálilo až na školní rok 1923/24. Do té doby docházely děti do české školy v Soběchlebech.

Velkou pohromu zažilo obyvatelstvo při povodni z 8. července 1927. Od Saska se přihnala bouřka se silnou průtrží mraků. Horské potoky nestačily pojmout příval vody. Došlo k poškození mnoha domů, zejména v Maršove. Unčín neměl několik dní pitnou vodu, neboť byl poškozen obecní vodovod z roku 1896. Opravovala se i poškozená trať Duchcovsko-podmokelské dráhy.

Z pamětní německé obecní knihy (Gedenkbuch) 1925-1938 jsme se dozvěděli, ze v Unčíne vlastnílo mnoho domů osoby pod příjmením Habel. Např. Ferdinand (č.2), Franz (č.37), Anton (č.100) neboť Lorenz (č.131). Též kniha potvrdila existenci dobrovolného hasičského sborů, ale bližší údaje chyběly. Zápis za rok 1938 potvrdil plnou podporu německému fašismu. Z obdobi tzv. Říšské župy Sudetské německé novinové články vychvalovaly vybudování Lager Hohenstein a únorovou návštěvu (1940) vládního prezidenta Regierungbezirke Ústí nad Labem Hanse Krebse (1888-1945 popraven), nacisty slovem i činem.

Z Centra hasičského hnutí v Přibyslavi

Rozsáhlé archivní pátrání v CHH Přibyslav změnilo mnohé názory na založení sborů a tak zčásti bylo úspěšné. Potvrdilo se, že hasičský sbor s německým velením obce Unčín (Hohenstein) vznikl v roce 1878 a od počátku následujícího roku byl již součástí župy hasičské jednoty Teplice a Bílinského údolí č. 3. Župa byla mezi prvními, co se přihlásila k nové vzniklé Ústřední zemské hasičské jednotě království Českého a která se zrodila na březnovém jednání v Teplicích roku 1878. K ustanovéní doslo o rok později, v březnu a to v Praze.

Ve stejně době se i sbory chabařovického soudního okresu začlenily k župě č. 3. Chtěly si tak zabezpečit nároky na podpory v případě úrazu hasiče při zásahu. Teplicko-bílinská župa již měla dvouletou zkušenost. Vstupem se utvořila chabařovická sekce se sbory Chabařovice (Karbitz) zal. 1876, Tuchomyšl (Schoenfeld) zal. 1873, Unčín a Petrovice s Tisou. Ještě koncem roku 1884 byl sbor Unčín členem župy č.3. Potvrdila to archivní členská kniha Feuerwehr Verband 1879-1884. Protokol teplicko-bílinské župy z 6.4.1885 sdělil, ze sekčním inspektorem byl Franz Ant. Pless z Bohosudova (Mariaschein) a pod kontrolní činnost mu patril i sbor Unčín. Na osmém župnímm sjezdu v Trmicich (4.10.1885) unčínský sbor zastupoval Ignaz Habel. Hovořilo se o dalším rozdělení původní župy z důvodu značného počtu sborů.

Koncem roku 1885 se utvořila samostatná chabařovická okresní hasičská jednota. Po začlenění k zemské jednotě obdržela číslo 62. Ze 14 zakládajících sborů byl nejstarším Tuchomyšl a po něm následovaly:

• 1876 - Chabařovice, Krásný Les, Petrovice
• 1878 - Malé Chvojno, Velké Chvojno (tzv. České Chvojno), Unčín
• 1879 - Chlum, Modlany
• 1882 - Varvazov
• 1885 - Bohosudov, Habartice, Soběchleby a Větrov

Prvním starostou se stal Franz Ant. Pless z Bohosudova a ve funkci působil do 22. 11. 1891, když ho vystřídal Karl Egnez z Chabařovic (výkon do 28.6.1896). Ignaz Habel byl velitelem unčínského sboru a na 9. sjezdu chabařovické jednoty, který se konal v Soběchlebech 10.7.1894, se stal náhradníkem výboru okr. jednoty. Jeho zásluhou vznikl i sousední hasičský sbor Maršov (Marschen) v roce 1895. V letech 1900-1904 mel přídomek Teresienfeld (Terezínské pole). V teto obci byly od roku 1912 dva sbory, hasičský (39 členů) a záchranný sbor (25 členů). Tento stav trval až do roku 1928. Poté maršovská obec měla jen dobrovolný hasičský sbor.

Šestý okresní hasičský sjezd se konal v Unčíne 19.7.1891 a následující sedmý v Bohosudove 19.6.1892, kde 19 sborů bylo zastoupeno 21 delegáty za účasti starosty města dr. Neubnera. Desáté výročí okresního svazu již pod č.61 (nové označení) proběhlo v Chabařovicích 7.7.1895. U všech akcí nechyběl unčínský sbor, stejně tak i na oslavě 30. výročí okresní jednoty v Telnici 6.6.1915.

Rod Habelů velitelů tvořil hasičské osobnosti obce a okresu. Byl to Ignaz Habel do konce 19. století. V letech 1902-1913 se v evidencích uvádí jméno Franz Habel. Ve válečném období hasičského velitele převzal G. Habel. Od roku 1921 byl velitelem Franz Habel, hospodář v Unčíne, který navic pracoval ve výboru okresního hasičského svazu do roku 1927 a v následujícím roce se stal zástupcem starosty okresního svazu. V roce 1937 byl jmenován čestným starostou okresního hasičského svazu Chabařovice č.61.

Oslavy 40. výročí založení unčínského sboru proběhly v roce 1918 (přesný datum zatim neznáme) za účasti jednotek okresního svazu, který měl tři okrsky. V prvním okrsku byly sbory: Tuchomyšl, Chlumec, Soběchleby, Roudníky, Unčín a Chabařovice.

Až v roce 1925 převzal velitelskou funkci Emil Eichler a tu vykonával ještě v roce 1937. Od stejněho roku byl jeho zástupcem Wenzel Löffler. V době působení zastupce velitele Johanna Dittricha (v roce 1899) měla členská základna 39 členů.

Poslední archivní zpráva ze studia německých dokumentu CHH Přibyslav pochází z roku 1937. Sbor Unčín obdržel od zemského hasičského fondu tři tisíce korun na nákup motorové stříkačky.

Vznik českých sborů

Po vice jak šesti letech (říjen 1938 - květen 1945) skončila nadvláda nacismu nejen v naší republice. Zemská hasičská jednota Čech vytyčila 10. 6. 1945 úkoly obnovy hasičstva, zejména v pohraničí, kde bylo nutno zřídit nové sbory.

Maršov

Obce Maršov a Unčín byly do 11. 3. 1949 součástí soudního okresu Chabařovice. Ten byl pak zrušen a obě obce přešly do okresu Teplice. Sbor Maršov na novém území okresu Teplice měl mít první valnou hromadu 7.3.1949 v místním národním výboru. Jestli se uskutečnila, nevíme. Ze studia archivu sborů Maršov byl jako nejstarší doklad zjištěn členský prukaz z roku 1950.

Unčín

Český dobrovolný hasičský sbor Unčín vznikl koncem roku 1945 (přesný datum nebyl zadokumentován). Při zrodu byli: František Balvín, Josef Hartman, Jan a Josef Havlík, Josef Hosák, František Hradecký, František Jirák, Josef Kára, Josef Kotvald, Jaroslav Kozlovský, Václav Krása, Josef Kubec, Rudolf Panchartek, Antonin Pařez, Antonín Pobuda, Rudolf Richtr, František a Václav Sedláček a Karel Sláma.

Mezi členy byl i Josef Mergl, který ve funkci zbrojmistra sestavil pro sbor motorové vozidlo (značka neznámá). Žel v mladém věku (36 let) zemřel 10.4.1950. Hasičstvo z celého okolí se s ním rozloučilo v Bohosudově 12. dubna. Prvním velitelem měl byt František Hron. Mezi služebně nejstaršími hasiči byli Josef Kára (od r. 1929) a Václav Krása od roku 1935. Sbor měl i hasičskou mládež. Záznamy z roku 1955 potvrdily úspěch - páté místo v krajské soutěži v Povrlech. Kolektiv vedli manželé Wagnerovi. V roce 1958 funkci předsedy vykonával Milan Chara a funkci jednatele Alžběta Wagnerová.

Anabázi přeměn prožil i unčínský sbor. Členové pomáhali ve prospěch místního Jednotného zemědělského družstva (zal. 8.8.1950). To se však po sedmi letech sloučilo do jednoho celku JZD Krušnohor se sídlem v Bohosudově. Sbor pomohl i při hasebním zásahu proti požáru stodoly JZD v Soběchlebech 8.12.1954.

Přes odpor unčínského národního výboru se od roku 1958 jednalo o sloučení Unčína s Krupkou. Neubránil se a tak obec se od 1.1.1960 stala součástí MěNV Krupka spolu s Bohosudovem, Fojtovicemi, Horní Krupkou, Maršovem, Mohelnicí, Novými Modlany, Vrchoslaví, ale i Habarticemi.

V roce 1960 došlo k novému státoprávnímu uspořádání. Změnila se území struktura. Teplický okres pohltil bílinský a duchcovský okres. Ke stejné změně došlo i u hasičů. Slučovací konference se konala 3.dubna a na krajské konferenci ČSPO zvolili 22.května Alžbětu Wagnerovou do krajského výboru. V novém okresním společenství na konferenci ČSPO 12.2.1961, v malém sále Krušnohorského divadla, byla Alžběta Wagnerová zvolena referentkou žen. Prvni aktiv žen se konal 3.května.

Sloučením obcí bylo nutno si ujednotit systém zabezpečení ochrany před požáry a financování věcných potřeb. Ustanovil se městský vybor ČSPO v Krupce 15.1.1961 s prvním předsedou Josefem Blažkem z Krupky a velitelem Františkem Filípkem. Snad první akci uspořádal městský výbor v Unčíne. Uskutečnila se koncem dubna 1963 a to požární soutěž ve vsech kategoriích. V tomto roce unčínský sbor vykazoval 112 členů (spojeni se sborem Maršov). Řídil se požárním poplachovým plánem města Krupky z 15.května a mládež si dobře vedla ve žňovém obdobi.

Práce s hasičskou mládeži byla na dobré úrovni. Potvrdily to i archivní dokumenty okresní konference ČSPO z 10.2.1963. V hodnotícím referátu za předchozí období byl pochválen sbor. Stejně tak i za splnění úkolů na pomoc zemědělství. Jednaní zahájil s kulturním programem zájmový kroužek mládeže místní jednoty ČSPO Unčín. O rok později stejnou úlohu měl hudební soubor Plamen.

Na okresní konferenci v roce 1968 sbor zastupovali Bedřich Mergl a Alžběta Wagnerová, ktera úspěšně reprezentovala i teplický hasičský okres na všech organizačních stupních ČSPO. Rovnež i na I.ustavujícím sjezdu Českého svazu požární ochrany v Praze 12.11.1968. V následujícím roce měla unčínská organizace dorostence, 18 dětí a 22 žen. Ve výzbroji se nacházelo nákladní vozidlo Tatra 805 s přenosnou stříkačkou PS 8. Pravidelně soutěžilo družstvo mužů a kolektivy žáků a žákyň. Předsedou organizace byl Antonin Pobuda, který měl v členské evidenci 104 osob po 18.roku věku.

Sedmé a osmé desetiletí

V roce 25.výročí českého sboru Unčín (1970) jeho členstvo oslavilo předchozí období prací. Sklidilo a odevzdalo 7,6 tuny sena do státních zásob. Převzalo požární techniku do vlastní péče a mnoho set hodin odpracovalo bezúplatně ve prospěch společnosti. Po výměně členských legitimací klesl počet členů na 83 (převážně z bývalého sboru Maršov). Přesto sbor byl jednim z největších v organizování žen na teplickém okrese. Zásluhu i na této skutečnosti měla Alžběta Wagnerová.

Do seznamu požárních soutěží teplickeho okresu se v roce 1972 zapsal Unčínsky pohár.

Velitelem DPS (dobrovolného požárního sboru) byl v roce 1977 jmenován Milan Pokorný a do funkce předsedy ZO SPO Bedřich Mergl, který v tomto postu pracoval i v letech 1979-80. Sbor dosáhl dobrých výsledků v týdnu požární prevence (21-27.3.1977). Bylo provedeno 311 požárních prohlídek a 40 dohlídek. Stejná aktivita se projevila i při přestavbě zbrojnice (1975-1978) a tím sbor přispěl na přední hodnocení okresní organizace v rámci investičních potřeb akce Z s celkovou hodnotou 3,1 mil. korun.

Sbor Unčín nechyběl na žádné akci městského výboru SPO. Např. byl pri cvičném požárním poplachu 16.7.1975, ale i pri námětovém cvičení v krupském sídlišti 12.6.1976. Ve funkci předsedkyně výboru aktivně pracovala pani Wagnerová (1979) a velitelský tandem držel Václav Lodl, velitel krupského sboru. Nejznámější a s trvalou hodnotou se stala od roku 1965 soutěž Krupský pohar. Je pravdou, že sbor Unčín neměl od jejího vzniku soutěžní družstvo, ale čestně bojoval již na desátém ročníku v roce 1978.

Z 18 kolektivů mužů dosáhl v požárním útoku šestnácté místo časem 84,9 sekund. V následujícím roce z 15 družstev jiz 11.místo, v roce 1980 dvanácté místo a na 15.ročníku (1983) byly ženy první časem 95,3 sekund a muži na osmé příčce časem 56,4 sekund. 19.rocnik byl nejúspěšnéjší (1987). Velkou slávu vykonaly pro sbor ženy. Ve své kategorii byly prvni časem 48,06 sekund a v soutěži jednotlivců na 100 metrů překážek zvítězila Hana Tomešová s časem 21,08 sekund.

V rámci městského výboru SPO nebyl sbor trvalou jedničkou v soutěžich. O to vice se členové zaměřili na brigádnickou činnost. V roce 1980 bylo odpracováno 1725 hodin a národnímu hospodářství se odevzdalo 4,6 tuny železa. O čtyři roky později se z nepřístupných ploch odvezlo 3,6 tuny sena do státních zásob. To již zakladní organizace SPO vlastníla svazové vyznamenání Za příkladnou práci. Převzala ho na únorové okresní konferenci SPO v hostomickém Domě kultury v roce 1983.

Následovalo další uznání. Ženská část organizace byla u příležitosti 40. výročí sborů oceněna diplomem federálního výboru SPO ČSSR za aktivní práci v požární ochraně. Nebyl to náhodný jev. Sbor Unčín měl v evidenci 41 mužů a 30 žen (1988). Po Krupce dosáhl největší organizovanost žen v rámci okresní i krajské organizace SPO.